O duchovnosti cvičení

Je cvičení ásan dost duchovní, je to vůbec jóga? Někdy bývá současnému jóga boomu vytýkáno, že podstatu jógy postrádá či ji přímo popírá. Já si o jógickém tělocviku nemyslím, že je přízemní a mrzký, aby nad ním byl ohrnován nos. Dalo by se jistě diskutovat o tom, že nějaké cvičení je víc jógové, nějaké méně a něco už s jógou nemá dočinění zhola nic. Ale mezi námi, ten kdo ví, ten nesoudí, a tak to zbývá na nás, co nevíme a dle toho to má úroveň a smysl.

Osobně si dnes myslím, že většina mladých, pokud začnou s jógováním, tak si to budou chtít užít, budou soutěžit – s druhými, se sebou. Budou se potkávat, diskutovat, budou žít gymnastikou, která je bude spojovat. Skvělý, úžasný, bomba. (Kdybch nejógoval, tak závidím:). Že to není duchovní? Možná dnes ne. Ale kdo má kliku, tak nebude mladý věčně. Pak už to nebude o tom jak to vypadá, jaká je vnější forma ásan, ale začíná se řešit co to přináší, jaký to má smysl pro psychiku, zdraví, duši. Lapidárně řečeno: Když už nejde machrovat navenek, tak nezbejvá než jít dovnitř. To je první krok k duchovnosti, zkoumat pozornost a dech.

Můj učitel B.N.S.Iyengar měl přirovnání, které jsem si přetransformoval do této, čechům srozumitelné podoby: “Když myješ pekáč, ve kterém jsi připekl vepřová žebra, tak nejdřív to vem drátěnkou, pak pískem, pak saponátem a nakonec vylešti čistým klůckem”. Zaměnit pořadí je pitomost. Leštit pekáč ve kterém je takřka vrostlá kost je stejný nesmysl, jako drásat drátěnkou pekáč nový. Drátěnka jsou krije, písek je cvičení, saponát je pránájáma a klůcek meditace. S rostoucí čistotou kastrólu klesá význam hrubých technik. Když sádhak praktikuje pránájámu a je zralý na meditaci, když žije v ahinsá, tak pro něj tělocvik pozbyl přínos. V duchovním růstu mu už nepomůže ani zbla. Ovšem pak je zde zdraví, toho s věkem ubývá a tělocvik se jeví jako účinný prostředek brždění fyzického úpadku. Ostatně i sádhakovi se hodí dobrat se osvícení ve zdraví. Zdraví se prostě vyplatí! A tak učím tělocvik. Koneckonců, dělám to dlouho, baví mne to, věřím, že to má smysl a snad už o tom i něco vím. A jak je to s tou duchovností cvičení? Někdy ano, někdy ne! Pročež neřešme, cvičme:)