Ášrama – čtyři etapy života

Ášrama z pohledu praktikujícího jogína

V minulém díle – Kdy začít s jógou jsem se začal zabývat hinduistickým konceptem života rozděleného na 4 etapy – ášrama. Koncept je to zajímavý, ovšem dosti vzdálený naší české realitě. Už jen četba o něm by mohla nejednoho zájemce o jógu zcela odradit. Zde mi nezbývá než vzpomenout radu mého učitele B.N.S.Iyengara: „Nečti. Praktikuj!“ Zakladatel Ashtanga Yoga reserch institutu a tvůrce systému Ashtanga Vinyasa Yoga Pattabhi Jois zase říkal něco ve smyslu: „Cvič, až se vyčistíš, tak možná začneš rozumět i dalším věcem…“

Jsou to dobré rady, jenže my jsme z jiného těsta. My potřebujeme informace a jasné a srozumitelné koncepty. S veškerou skromností, bych si dovolil jeden nabídnout. Není z mojí hlavy. Nabral jsem jej v Indii. A vezmu to ze široka.

Výprava do středozemě

Myslím, že to bylo někdy v únoru 2004. Kdy jsem společně s  Dannym Paradisem a skupinkou jógujících z celého světa, vyrazil kamsi do střední Indie. Detaily jsem neznal, pouze jsem věděl, že pojedeme za jakýmsi starým jogínem. To mne zajímalo. Měli jsme sraz v malém ášramu v Mumbai. Skupinka jsme byli pestrá. Vedla ji mladá indka žijící v USA a právě za jejím dědečkem jsme na jeho pozvání jeli. Dál tam byla buddhistická mniška z Malaisie, japonec, který si sustavně vše fotografoval. Než ve vlaku vstoupil na WC, tak si místnůstku vyfotil. K mé radosti opět fotil poté, co ji opustil. Fotil všechno. Proto si ho pamatuji. Když nefotil, skládal origami. Pak tam samozřejmě byl Danny. Světoobčan, hudebník a jeden z prvních aštangistů. Co nás všechny spojovalo byl zájem o jógu. Skoro každý z nás přitom dělal jiný směr.

Dědeček jogín

Dědeček necvičil, byl to džňána jogín a žil na vesnici. Byl to pro mne nejzapadlejší kout, kam jsem se kdy dostal. Ves kdysi stála v džungli, která už byla z valné části vykácená, nicméně stále ještě skýtala útočiště tygrům. Týden před naším příjezdem údajně jeden zabil místní dítě. Do vsi vedla jen prašná cesta a elektrický drát. Mnozí z místních v životě ze vsi nevytáhli paty a neviděli cizince.

Jak se ukázalo, tak dědeček cizince znal, neboť za mlada žil ve Státech a pracoval u filmu. Byl nenápadný, nikde na viditelném místě neměl kérku s „ohn“, neměl ani dready.  Oblékal se tradičně, jako všichni na vsi a měl velký dům. Nehádal bych, že zrovna tohle je jogín.

Dědeček byl pohostinný, ukázal nám život na vesnici a celý týden jsme od něj průběžně drželi přednášky o józe a indické filozofii. A nebyli to pasáže čtené z knihy. Byl to naprosto pragmatický přístup ke spiritualitě a duchovnímu životu vycházející z reality života v Indii a světě 20. století.

Zajímavý byl jeho pohled právě na téma ášrama.

Ášrama – čtyři fáze prakticky

První etapa – Brahmačaria

První Fáze tedy Dětství a příprava na život, se vzásadě moc nelišilo od toho co se traduje.

Druhá etapa – Grihaštha

Zato druhá fáze už začíná být zajímavější. Zde se shodoval s T. Krišnamačariou, že založení rodiny je pro většinu lidí významná součást duchovní cesty. Nejde jen o naplnění dharmy. Jde o konfrontaci s reálným světem. O vystoupení z jeskyně, nebo ášramu či kláštera, které poskytují duchovnímu hledači skleníkové podmínky. V těch může snadno nabýt falešného dojmu své duchovní vyspělosti či osvícení. Rodina a děti mu bez kompromisu ukážou, jak na tom skutečně je. Právě z konfrontace s opravdovým světem tvořeným lidmi může vytrysknout horlivé nadšení k nalezení boha.

Když tedy rodinu založí, ta je pak v této fázi na prvním místě. Když to hodně zjednoduším, tak za účelem jejího zajištění se může takřka cokoli. Trochu to přeháním. Ale jde o to, že pokud je člověk – jogín sám, tak se takřka nedostává do kolizních situací. Osvětlím to na extrémním  hypotetickém příkladu: Pokud se solitérní jogín dostane do situace, že nemá co jíst, nic nevyžebrá, tak mu nic nebrání v rozhodnutí sedět, meditovat a zemřít. Pokud je to ovšem jogín otec nebo matka, tak pokud na jídlo nevydělá ani nic nevyžebrá, tak půjde a jídlo ukradne. A to navzdory tomu, že si uvědomuje, že tím někomu ubližuje, někoho poškozuje. Děti jíst musí.

Není to výzva k tomu, aby člověk hrabal pod sebe jako běs, ale spíš upozornění pro nadšené adepty jógy, že pokud mají rodinu, tak ta je na prvním místě a její zajištění je prvořadý úkol. Je pak třeba se smířit s tím, že to s sebou přináší situace, které jsou v rozporu s doporučeními jógy. Ta musí jít v tu chvíli stranou.

A co karmický zákon?

Člověk obeznámený s komickým zákonem nyní musí zanaříkat, neb správně usoudí, že kradením, lhaním, švindlováním anebo jen snahou být rychlejší a úspěšnější než ostatní si šeredně pokazí karmu.

Karmický zákon je univerzální vesmírný zákon příčiny a následku, který se vztahuje na každý náš skutek, jak negativní, tak pozitivní. Dle tohoto zákona se nám všechny nedobré činy vrátí v podobě problémů, nemocí a duševních strastí. Naopak všechno dobré a ušlechtilé, co vykonáme, nám přinese úspěch, zdraví a lásku a předurčí to i naši budoucnost.

Nezoufejme! Dle dědečkova praktického výkladu ášram lze vše zachránit! Proto je zde 3. etapa života.

Třetí etapa – Vanapraštha

Na rozdíl od knih, které v této fázi vedou do ústraní, tak děd velí: „Zpátky mezi lidi a koukej napravit vše, co jsi dosud napáchal!“ Je to fáze intenzivního čištění karmy, kdy místo drmolení otčenášů, asketického sebetrýznění atp. je prostředkem očisty služba lidem.

Dědeček byl právě v této fázi a tak nám i ukazoval, co to prakticky znamená. Na místní poměry byl dost zámožný. Krom toho, že nás k sobě pozval a týden nás živil, tak využíval svých prostředků k pozvednutí života ostatních vesničanů, financoval výstavbu školy, platil učitele a organizoval a platil i obnovu lesa v okolí vsi. Byl neskutečně aktivní. Zapojil i nás, krom vyprávění o našich domovinách, jsme denně učili děti a místní zájemce cvičit. Vedle toho všeho nezanedbával dělal svoji jógovou praxi.

Čtvrtá etapa – Sannjása

Čtvrtá fáze pak je opravdu o odchodu do ústraní. V jeho praktickém přístupu to nebylo o odchodu do džungle, ale na „výminek“, kde už bude opravdu “pouze“ hledat cetu k bohu.

Tento výklad ášrama se mi jeví vcelku přenositelný i do našich podmínek. V příštím příspěvku se tedy z jeho úhlu podívám na první dvě větve aštanga jógy: Jama a Nijama.