Všímavost, odolnost a mravnost
I žili byli lidé a jednou jim kdosi nakukal, že když půjdou tam Nevímkam a budou hledat to Nevímco, tak to pro ně bude super výhra. Možná.
K některým se to nedoneslo, jiní to šli spláchnout, a další se zamysleli. Taková cesta necesta není jen tak, je třeba se na ni nachystat. Jeden hned teřich začal ládovat. Na takovou štrapác nelze jít nalačno. A když už to z něj i ušima lezlo, vyrazil. Šel a šel a Bum. Šlápl na hrábě ukryté v trávě a pumelice do čela ho dočista skolila omráčeného k zemi.
I šli za ním druzí. Ti se na cestu připravili jinak. Usoudili, že pokud mají něco hledat a najít, tak musí vybrousit svoji pozornost, všímavost. Hned viděli hrábě v trávě a vedle nich omdlelého. Jeden se nad ním usedavě rozplakal, druhý prchl v hrůzné představě, co by se stalo, kdyby jeho hrábě flákly přes čelo. A třetí, ten spravedlivě rozzloben hrábě na třísky rozlámal.
A pak přišel další hledač. Také se na cestu připravoval. Krom pozornosti v sobě vytrénoval i odolnost a otužilost neb usoudil, že cesta bude plná nástrah, útrap a nebezpečenství. Hned viděl naříkajícího, omdlelého i hromadu třísek. Bez zaváhání omdlelého překročil a dál pokračoval za svým cílem. Jenže pak se za ním pustili snad příbuzní toho praštěného. Hnali ho, že ho tam nechal téměř dočista zdechnou. Mohli to ale být i četníci, kvůli neposkytnutí pomoci, a nakonec i svědomí. To se někdy dokáže proklubat na povrch i hroší kůži. A bylo po hledání.
Věřte nevěřte, objevil se na tom tragickém místě ještě jeden. Skoleného ošetřil, štkajícího utěšil, třísky překročil a klidně s plnou pozorností pokračoval ve své cestě. Asi taky něco hledal. Jeví se to tak, že krom všímavosti a odolnosti v sobě pěstoval i mravnost.
Jestli došel Nevímkam a našel Nevímco je otázka, ale říkalo se o něm, že to byl dobrý člověk.